Zlatá střední cesta
…a nemusela by být ani ze zlata, jen toho prachu a bláta kdyby nebylo
K napsání příspěvku na téma Střední se odhodlávám již delší dobu. Čím více se dozvídám, tím více zjišťuji, o jak složité a citlivé téma se jedná. Pochopitelně – jde v něm o peníze. Navíc situace vypadá jinak z pozice rezidentů a uživatelů ulice (prach, bahno, výmoly), z pohledu majitelů pozemků pod komunikacemi (vlastnictví není zločin a věci mají svou cenu) a z pohledu města (zůstat dobrým hospodářem a zajistit lidem kvalitní cesty). Význam ulice Střední je dán tím, že – zjednodušeně řečeno – propojuje Mokropsy a Černošice. Její stav, který se nedá nazvat jinak než katastrofálním, trápí jak rezidenty, tak všechny, kteří ji užívají – jako cestu ke škole (základní či umělecké), do Sokola, na zimní stadion, do nové soukromé školky nebo jen tak- k procházkám.
Dva projekty – dva rozpočty
Střední ulice se objevuje mezi investičními prioritami města již několik let. V roce 2004 vznikl projekt vypracovaný firmou Sudop, který zahrnuje asfaltový pruh, chodník na jedné straně, zelený pás na druhé straně a nějaká parkovací místa. Odhad nákladů podle tohoto projektu (bez inženýrských sítí-voda, kanalizace) se v dnešních cenách pohybuje kolem 15 milionů Kč. Kromě toho existuje o čtyři roky mladší studie firmy InSpira, která počítá s tím, že „ulice bude realizována nadstandardním provedení se zámkovou dlažbou, s inlajnovou asfaltovou dráhou, se zálivy, s méně obvyklým mobiliářem, lavičkami, kvalitním veřejným osvětlením, vodními prvky, zelení apod. Takto vybavená ulice nemá být volně průjezdná“, jak napsal dnes již bývalý vedoucí odboru investic Skalický. Součástí tzv. bulváru Střední má být i náměstíčko na střeše nového tanečního sálu u Základní umělecké školy. Odhad nákladů na investice tohoto rozsahu (nadstandardní bulvár a taneční sál s náměstím na střeše) dnes podle sdělení úřadu není znám, rozhodně však bude několikanásobně vyšší než původně uvažovaná suma. Mohlo by se zdát, že bulvár a taneční sál jsou dva nezávislé projekty, ale provázanost mezi nimi je daná tím, že by nebylo rozumné zkultivovat „středničku“ do podoby pěší zóny a na ni pak pustit těžké stroje, které by prováděly komplikované terénní práce u ZUŠ.
Město versus majitelé
Nejméně 6 let již na radnici vědí, že pozemky pod Střední nejsou stoprocentně ve vlastnictví města a chceme-li využít dotačních peněz na její rekonstrukci, musíme je od vlastníků získat. Pokud bychom silnici opravovali z vlastních prostředků, nebylo by nutné pozemky vlastnit, stačilo by s vlastníky uzavřít smlouvy o věcném břemeni.
V roce 2004 připustil i tehdejší místostarosta Rádl, že může nastat doba, kdy „budeme schopni uspokojovat kompenzační nároky i vynakládat vlastní prostředky na realizaci obnovy komunikací.“ Do té doby přijalo město pravidla, podle kterých ulice s nevyřešenými vlastnickými vztahy z pořadníku rekonstrukcí vypadávají a jedinou možnou cestou, jak lze získávat pozemky od majitelů, je dar.
Z rozhodnutí dostávat se k pozemkům pouze a jenom skrze dary se během let stalo dogma. Důsledky jsou zhoubnější než se zdálo. Vedení města vyzývá občany, aby sami vyhledávali majitele pozemků a apelovali na jejich svědomí a pocit odpovědnosti za stav komunikace (někteří přitom v Černošicích vůbec nebydlí). Z vlastníků se dělají téměř viníci. Někteří majitelé byli postiženi komunistickou konfiskací a svoje pozemky zkrátka znovu „darovat“ odmítají. Souhlasili by však s prodejem. Letos jsme se na stránkách IL mohli dočíst, že „vlastníci požadují až nemorálně vysoké finanční částky“. Osobně jsem se setkala se dvěma majiteli. Jeden z nich, pan Kleinhampl, mi sdělil, že si na pozemek o výměře 1 110 m2, jehož je spoludědicem a spoluvlastníkem, nechal udělat znalecký posudek a požaduje po městě cenu stanovenou tímto odhadem – 687, 67 Kč za m2, tj. celkem 763 314 tis. Kč.. Další majitel, který vlastní cca 100 m2, rovněž hovoří o své ochotě odprodat městu pozemek za cenu tabulkovou, tedy odhadní. Není to málo, ale rozhodně bych si netroufla obvinit majitele ze spekulace – ceny stavebních pozemků dosahují v lukrativních lokalitách našeho města téměř desetinásobku této ceny. V podstatě se jedná o cenu vyvlastňovací, ale bez zdlouhavého procesu samotného vyvlastnění. Částka na vykoupení pozemků (v soukromých rukách je ještě cca 2000 m2, tj. třetina z celkové plochy komunikace), kterou bychom v rozpočtu museli najít, je asi 1,5 milionu.
SMS ANKETA!
Zajímá nás Váš názor! Výsledek příště zveřejníme.
Je podle vás správné, aby město trvalo na darování městu jako jediném způsobu získávání pozemků pod ulicí Střední? Stačí odpovědět ano nebo ne, ale budeme rádi připojíte-li i svoje komentáře či návrhy.
Zašlete SMS ve tvaru ANO nebo NE na číslo 604 851 754.
Zprávy budeme zpracovávat ručně – můžete tedy přidat i další svůj krátký komentář. Z každého čísla budeme počítat nejvýše jeden hlas.
Patová situace a jak z ní ven
Vypadá to, že jestli se něco nezmění, Střední zůstane tak, jak je, navždy. Nemám ráda patové situace a z každé takové se snažím najít východisko, které by bylo akceptovatelné všemi stranami. Podle mého názoru je dnes nutno zrušit pravidlo pro získávání pozemků pod komunikacemi pouze formou daru a otevřít i jiné možnosti. Třeba pokusit se najít cenu, za níž by město bylo ochotno a schopno pozemky vykoupit a majitelé ochotni odprodat.
Na námitku, že takových privátních pozemků je v našem městě tisíce m2, odpovídám, že nejsem pro okamžitý plošný výkup od všech, ale o postupné systematické vykupování pozemků a to zatím selektivně jen pod těmi komunikacemi, které jsou pro město důležité a jejichž potřeba rekonstrukce je opravdu naléhavá. A Střední ulice obě kritéria jasně splňuje!
Na posledním zasedání zastupitelstva připustil pod tlakem diskutujících občanů starosta Rádl, že pokud se na tom zastupitelstvo dohodne, lze postup při získávání pozemků změnit nebo uvažovat o realizaci původní levnější verze rekonstrukce.
Jelikož se pravděpodobnost získání dotace na velkolepý bulvár významně snižuje, podporuji raději odklon od velkolepého projektu k projektu přiměřenému. Lépe vyasfaltovat více silnic ve standardním režimu než s velkou slávou otevřít jeden bulvár (nebo jako v našem případě, jen se na něj těšit).
Oslovila jsem radnice dvaceti středočeských města s dotazem, jak v podobných případech postupují, zda se striktně drží jedné možnosti nebo volí pro každou konkrétní situaci nejvhodnější postup (dar, koupě, směna). S jejich odpověďmi vás seznámím v příštím Zpravodaji.