Městské centrum očima architekta – rezidenta Černošic
![[FOTO] Sticzay](/images/kauzy/sticzay-m.jpg)
Městské centrum očima architekta – rezidenta Černošic
Tomáš Hlaváček
Ing. arch. Peter Sticzay-Gromski v průběhu léta reagoval na otevřenou polemiku ohledně budoucího řešení prostoru pod školou v Mokropsích článkem, který v plném znění otiskujeme níže. Tento článek jste měli možnost vidět i v zářijovém vydaní Informačních listů. Jejich redakční rada však dostála své pověsti přísného politického cenzora a z článku vymazala dvě pasáže, které narušovaly dojem bezchybnosti a dokonalosti našeho současného vedení města. V prvém případě se jednalo o kritiku města v souvislosti s plánovanou výstavbou tělocvičny, v druhém případě pak o větu vyjadřující souhlas s naším dřívějším článkem k tomuto tématu. Ušlechtilost důvodů pro tato „vylepšení“ článku si snad ani nezaslouží komentáře. Níže si Vám proto dovolujeme předložit článek ještě jednou, v původním znění a s vyznačenými pasážemi, které nebyly v Informačních listech otištěny.
Články o městském centru v obou místních periodikách (Informační listy i zpravodaj Věci veřejné) jsem si se zájmem přečetl, protože bydlím v Černošicích a jsem architekt, který v dané lokalitě již před časem projektoval. Také jsem chtěl reagovat na přímou výzvu autorů článku o novém městském centru Informační listech č.5, kteří žádali o konstruktivní náměty.
Proměna atraktivního prvorepublikového letoviska s vilami na rozlehlých pozemcích podél Berounky na funkční městečko 21. století s vlastní technickou a komunální infrastrukturou je úkol nesmírně obtížný. Od vedení radnice to vyžaduje obrovské úsilí a nasazení najít v klubku majetko-právních vztahů ten správný nástroj na realizaci takovéto přeměny.
O městě se stále mluví jako o místě s výrazným „genius loci“ a architekt Rajtora ( Informační listy č.5) píše o určitém protipólu ke kobercovým satelitům předměstských části Prahy. Ano, Černošice stále mají v realitních agenturách dobrý rating a image prvorepublikového letoviska přitahuje stále dostatečné množství nových zájemců o trvalé bydlení v Černošicích. Jaká je ale skutečnost, jak jsme naložili s tímto imagem zahradního města malebně rozloženého u meandrující Berounky. Není jednostranný rozvoj nových rezidenčních části města spíš tím „satelitním bujením“ než vyváženou a hlavně regulovanou zástavbou? To co v této chvíli chybí v Černošicích je především VIZE budoucího charakteru tohoto města a VŮLE radnice tuto vizi prosazovat. Prosazovat kontinuitu urbanistického myšlení se daří jenom velice obtížně.
Po revoluci město přijalo první „porevoluční“ Územní plán (arch P. Bouřil), který dle mého názoru měl ambice nastavit jasné mantinely rozvoje města v souladu s jeho tradiční představou zahradního města. Po něm přišly další ÚP s množstvím pozměňujících návrhů a doplňků, které řešily už jenom akutní technické problémy související zejména se stavebním boomem, ne však s vizí zahradního města.
Vize města a strategie jeho rozvoje je nejdůležitější urbanistický nástroj pro formováni města. Bez rizika nezvratných změn v jeho genové struktuře, není možné zadávat přípravu takového nástroje napřímo nějakému „známému odborníkovi“, i kdyby to přineslo městu určité výhody. Podobně ani vznik nového centra nemůže být předmětem široké diskuse občanů, je to vrcholně odborná záležitost, která by měla vzejít jenom ze soutěže, a která potom v alternativách může bojovat o přízeň občanů města.
V případě lokality pod školou nevěřím myšlence založení náměstí na zelené louce, i kdyby k tomu vybízela výhoda „velkorysého urbanistického konceptu“. Život lidí v dnešních obcích a ve městech zvlášť, se už dávno neodehrává na náměstích obestavěných komunálními anebo správními budovami. Proto také koncept náměstí na zelené louce pod školou obehnaný objekty občanské vybavenosti nejasného určení pokládám za dost anachronický a zejména z hlediska dohledné finanční návratnosti velmi riskantní.
Jednoznačně podporuji myšlenku posilování dostředivého charakteru Černošic, jeho soběstačnosti v oblasti občanské vybavenosti a služeb. Kvalita života v tomto městě bude tím vyšší, čím větší bude jeho nezávislost na Praze.
Kvalitu života vidím především ve vytvoření zdravého komunálního života na jeho celé úrovni a k tomu nepotřebuji náměstí ani centra. Stačí menší flexibilní objekty pro různá aktivní občanská sdružení např. typu Sokol, která samozřejmě kromě dobře fungujících služeb a obchodů zajišťují plnohodnotný život v městech typu Černošic. V městech, která lidé nemusí vylidňovat kvůli práci a ve kterých nemusí žít v izolaci za zdmi jejich rodinných domů, ale kde jsou možnosti se aktivně podílet na zdravém sousedském soužití. A služby – ty musí být tam, kde je lidi budou hledat, ne naopak.
Když se zamýšlím nad strukturou vybavenosti v Černošicích, tak se mi vyprofiluje několik typů center – administrativní, komerční a sportovní. Administrativní je u černošického nádraží, komerční na Vráži a sportovní může být pod školou v Mokropsích.
Domnívám se, že je možné spojit záměr současného vedení radnice vytvořit městské centrum v dané lokalitě se specifickým zaměřením na prožití aktivního volného času se všemi přidanými hodnotami, který takový záměr nabízí.
Když se zamýšlím nad tím, jaké budou Černošice v budoucnu, čím by také mohly být zajímavé i pro svoje okolí v poberounské kotlince, co by však nebylo v rozporu s tradičním charakterem zahradního města, tak je to především jeho potenciál ve vytvoření podmínek pro volnočasové aktivity.
Amatérský sport pro širokou veřejnost a zejména wellness, vytvářejí díky své popularitě dobré podmínky i pro finanční návratnost takového projektu. Tyto aktivity potom přirozeně na sebe vážou další funkce jako stravování, drobné obchody a služby. Součástí sportovního areálu kromě dostavěné tělocvičny by mohla být další outdorová ale i indorová sportovní hřiště. Nový sportovní areál bude moci využít také škola.
Škola v Mokropsích je jednou s největších ve Středočeském kraji, také je ale jediná, která nemá důstojnou tělocvičnu. V roce 2004 bylo vydané stavební povolení na dostavbu školy a tělocvičny – víceúčelové sportovní haly, bohužel radnice nenašla do této chvíle vůli tento projekt dokončit!
V tomto případě bych preferoval krátkodobé cíle. Proč plánujeme velkorysé urbanistické koncepty, když město nedokáže dokončit jednu tělocvičnu a naše děti se musí už léta převlíkat v učebnách. Proč se nevyužijí výsledky už jednou zpracované soutěži na toto území? Chápu, je to nová příležitost „otevřít“ a zregulovat nové území- nový prostor.
V tomto případě bych ale dal za pravdu autorovi článku ve zpravodaji Věci veřejné – není kam spěchat!
Nová předložená studie (pokud mohu soudit dle uveřejněného pohledu na maketu) je objemovou kompozicí, které moc nerozumím. Velkoryse pojaté náměstí, končící na jedné straně školou, na druhé úzkou spojovací uličkou vedoucí k „záchodkovému“ podchodu k nádraží Mokropsy. Zbytek kompozice ovládá geometrie ulic ve tvaru kruhových výseků se zdůrazněním středových ohnisek, ocitajících se uprostřed obou křižovatek na ul. Dr. Janského.
Myslím si, že by město mělo urychleně připravit a vypsat soutěž na urbanistickou studii pro tuto lokalitu se záměrem sportovního centra města Černošice a na základě výsledků soutěže cestou účinných pobídek vyzvat podnikatelské zájmové skupiny, aby území zainvestovaly.
V poslední době spolu s velmi průměrnými projekty přibyly Černošicích i velmi zdařilé projekty (rodinný dům Na marsu, modlitebna na Vráži). Všimnul jsem si, že radnice také tuto tendenci pozitivně vnímá (výborný atlas významných objektů v Informačních listech, zamýšlený průvodce po stopách významných realizací. Proč nevytvořit prostor pro ty lepší projekty, aby zvelebily to krásné, co tu ještě máme.
Tento příspěvek posílám do obou periodik (Informační listy, zpravodaj Věci veřejné) – ta představují zdánlivě odvrácené pohledy na to samé město, na ty samé problémy. Možná, že právě v jejich rozdílnosti se skrývá ta pravá černošická demokracie.