Rozhovor s ředitelkou Mateřské školy Kvítek a Baby Clubu Ottománek, mgr. Vladimírou Ottomanskou

[FOTO]

MŠ Kvítek zahájila svoji činnost v září 2008 v nově postaveném objektu na rohu Střední a Školní ulice. V současné době do ní dochází 25 dětí. Ve stejné budově je zastřešující organizací Baby Club Ottománek s.r.o. provozován také klub Kvíteček pro děti od 2 do 4 let a řada dalších aktivit pro děti i dospělé. V rozhovoru jsem se zeptal ředitelky a spolumajitelky provozovatele, mgr. Ottomanské, jak své výsledky hodnotí po více než 7 měsících od zahájení činnosti mateřské školy v nové budově. Web: www.ottomanek.cz.

Paní Ottomanská, jaké jste měla profesní zkušenosti s fungováním mateřských škol již před založením školky v Černošicích?

Před otevřením vlastní mateřské školy jsem pracovala tři roky jako učitelka v MŠ. Vzhledem k tomu, že jsem byla jednou ze zakládajících členek centra Petrklíč v Radotíně, měla jsem i určité zkušenosti s budováním školky úplně od základů. Myslím, že pro moji současnou práci bylo nesmírně přínosné i působení na Základní škole v Černošicích, kde jsem několik let učila v první třídě.  

 

Liší se něčím MŠ Kvítek od školek provozovaných městem a od soukromých školek v okolních obcích?

Pevně věřím, že ano. A to nejen umístěním stavby do staré zástavby, řešením a vybavením herny (část herny je vybavena zrcadly, žebřinami, netradičním náčiním – bossy, rehabilitační míčky pro kvalitní cvičení), ale zejména rodinným prostředím, individuálním přístupem k dětem a budováním kvalitních mezilidských vztahů všech zúčastněných.

 

Plánujete ještě nějaké další aktivity či služby pro černošické děti, popř. dospělé?

 

Kromě již rozběhnutých sportovních aktivit pro děti i dospělé připravuji od září 2009 rozšíření nabídky pohybových aktivit pro děti od nejútlejšího věku - Hrátky s batolátky, cvičení rodičů s dětmi, sportovky pro děti předškolního věku. Ráda bych organizovala pravidelná sportovní víkendová setkání pro ženy, první se konalo 25. dubna a setkalo se s velmi pozitivním ohlasem.

V současné době dále pracuji na projektu Poradenského centra, které by mělo nabízet svoje služby také od září 2009. Cílovou skupinou Poradenského centra by měli být rodiče, kteří hledají odbornou pomoc z řad klinického psychologa, logopeda, speciálního pedagoga nebo fyzioterapeuta.

 

Jak jste osobně s fungováním školky i ostatních aktivit spokojena? Co považujete doposud za největší úspěch a neúspěch?

Za velký úspěch považuji samotné otevření školky v naplánovaném termínu, tj. září 2008. Realizace stavby, v níž je školka umístěna, byla více než hektická. Spokojena nejsem nikdy. Vím, že udržet určitou úroveň nabízených služeb není lehké. Zároveň je to ale výzva stále hledat – nápady, inspiraci, kvalitní spolupracovníky…, vzdělávat se a dále na sobě pracovat. A už nyní, na základě necelého ročního působení vím, co bude od příštího školního roku trošku jinak…

[FOTO]

Bylo či je na vybudování a provozování Kvítku a celého Ottománku něco těžší nebo naopak snazší, než jste původně čekala?

Těžší bylo splnění všech administrativních předpisů, protože normy pro mateřskou školu jsou velmi přísné, dokončení celé stavby včas. A když tak přemýšlím, tak i skloubení pracovního vytížení s rodinou. A snazší? Přesvědčit manžela o realizaci celého projektu. 

 

Jak jsou u Vás děti vedeny, na co kladete důraz? Jste hlavně místem zábavy, hlídací službou pro pracující rodiče, cílenou přípravou na školní docházku?

 

Vzhledem k tomu, že v Kvítku děti tráví velkou část dne, za nejdůležitější považuji, aby se tady cítily dobře. Hrát si, něco se naučit, prohlížet si knížky… je možné jen v atmosféře klidu a pohody. Rozmanitý každodenní program se spoustou cvičení, her, malování, vyrábění, zpívání… vycházející z podrobných plánů nebo pravidelná péče o předškoláky je v podstatě samozřejmostí. Ale budování kvalitních sociálních vztahů, dodržování pravidel slušného chování, vedení dětí ke spolupráci, úctě a ohleduplnosti je základem. Myslím, že bych byla velmi šťastná, kdyby v dětech zůstal i po letech pocit: „V Kvítku? Tak tam to bylo fajn…“.

Dne: 07. 05. 2009 | Filip Kořínek