Přiměřeně, přiměřeně
Když na stůl starosty Rádla dorazil dopis z Ministerstva vnitra, v němž se napsáno, že jeho snaha omezovat zastupitele Věcí veřejných v přístupu k informacím je nezákonná, nebyl asi pan starosta zrovna potěšen. Ale nelenil a vyslal na totéž ministerstvo dvě zkušené úřednice s několika velmi sugestivními dotazy ve snaze získat odpovědi, které by alespoň otupily hrany původního ministerského stanoviska. Odpovědi z ministerstva jsou suché a v mezích zákona, i když místy se jejich autorka přece jen pouští do lehce krkolomných konstrukcí.
První dotaz zněl, zda stačí, když úředník nechá zastupitele nahlédnout do požadovaných dokumentů nebo zda musí poskytnout jejich kopie, požaduje-li to zastupitel. Z vlastní zkušenosti vím, že úředníci dávají kopie čehokoli jen velmi neradi. Nejvíce jim vyhovuje, když tak nějak neurčitě a nezávazně odpoví a v budoucnosti mohou případně tvrdit, že to říkali jinak. Jenže dát kopii například smlouvy či zápisu z jednání, to je jiná. Je tam datum a podpis a to, co je černé na bílém zpochybnit nelze. Odpověď z ministerstva je jednoznačná a naštěstí správná – zastupiteli musí být umožněno do dokumentů nahlížet, ale trvá-li na jejich kopiích, musí mu být poskytnuty.
Dále se ministerská úřednice pokouší odpovědět na dotaz našeho úřadu, co dělat se zastupitelem, který má nepřiměřené požadavky a co to vlastně je ta přiměřenost. V odpovědi se konstatuje, že zastupitel sice musí dostat veškeré informace, na něž má ze zákona nárok, ale jsou-li jeho požadavky nepřiměřené, může obec jako dobrý hospodář od určitého momentu požadovat finanční úhradu za zhotovení kopií. Stanovit tento moment lze však podle ministerské úřednice jen těžko. Požadavky zastupitelů doporučuje sčítat, přičemž v menších obcích může být za hraniční považováno 50 stran, ve větších městech například 100 stran. Za jak dlouhé období se ale neříká a není tedy jasné, zda je myšleno za měsíc, rok či celé volební období. Jakmile začnou byrokrati voleným zástupcům určovat, co smí a nesmí dostat a kolik stran je málo a kolik už je moc, dostávají se na velmi tenký led. Jak bude taková regulace probíhat? Bude se počítat každá načatá stránka, i když na ní bude jen jeden řádek? Co když se na některého zastupitele bude obracet větší počet občanů s žádostí o pomoc a tím pádem bude jeho seznam požadovaných informací narůstat? Po předložení potvrzení těchto občanů na úřadě by mu tyto žádosti mohly být zpětně zase odečteny. A co když si některý zastupitel schová všechny své žádosti na konec roku a před vánocemi zavalí úřad požadavky v rozsahu stovek stran a zkazí tak úředníkům svátky? Napadá mě, zda bude možno nevyužité žádosti převádět do dalšího roku (jako dovolenou) či zda budou moci zastupitelé mezi sebou s žádostmi obchodovat (jako s povolenkami na vypouštění zplodin do ovzduší). Možná bude potřeba přijmout nového pracovníka na evidenci poskytovaných informací. A také mě pochopitelně napadá neodbytná myšlenka, že třeba některým zastupitelům nebudou úředníci jejich žádosti sčítat, zatímco mně ano.
Možná, že někteří zastupitelé ke své práci žádné informace nepotřebují a tak úřad vůbec neobtěžují. Stačí, když jim někdo před zasedáním zastupitelstva řekne, jak mají hlasovat. Ti by se úředníkům líbili nejvíc. Lidem už asi méně.
Celá tahle úřednická snaha regulovat počet poskytováných papírových kopií je v 21. století trochu směšná. Nejrychlejší a nejlevnější cesta pro přenos obrovského kvanta dat je pochopitelně ta nepapírová, elektronická. A nejjednodušší je co nejvíce informací pověsit na městský web, kde si je mohou lidé neomezeně prohlížet a stahovat. Mnozí mí kolegové zastupitelé v jiných městech běžně chodí na úřad s flash diskem či CD a odcházejí doslova nabiti informacemi. Tak co, pane starosto, kolik CD nám měsíčně dovolíte na úřadě naplnit? Nebo se zase pro jistotu zeptáme na ministerstvu?