Ozvěny let padesátých…
Reakce na článek starosty Rádla v posledním IL zveřejněný na str. 10–11.
Rétorika let padesátých se nese celým dlouhým páněstarostovým příspěvkem. Na vše, co napsal, nebudu reagovat, neboť se domnívám, že k projektu Bike and Ride jsem si své řekla v minulých Zpravodajích VV. Tedy jen stručně.
Nerozpoutala jsem „ v médiích dehonestující kampaň proti našemu městu a neposílala jsem soukromě nejrůznější informační dopisy k rukám krajských úředníků“. Pouze jsem sdělila tisku svůj negativní postoj na předražený a zbytečný projekt, který se populisticky tváří jako projekt cyklostezek, jímž není. Napsala jsem jeden dopis Regionální radě, která přiděluje dotace. Informovala jsem v něm Radu o porušeních zákona, manipulacích se spisy, diskriminaci a zneužitých pravomocích, které provázely prosazování tohoto projektu.
Ano, bývala tady v Černošicích jiná opozice. Také bývali jiní starostové. S pravděpodobností hraničící s jistotou tvrdím, že za starosty Pergla nebo starostky Langšádlové by se nedělo, co se děje teď. Metody z let padesátých pronikly až do chování vysokých černošických úředníků a některých radních a manželé Vyletovi prožívají v těchto měsících to, co bych nikomu z vás nepřála. Nikoliv svojí vinou, ale vinou změny zákona, který způsobil zúžení ochranného pásma drah se ocitnul jejich bezbariérový domek na pozemku města a oni se stali vazaly nového majitele. Pokoušeli se existenci svého obydlí opakovaně legalizovat, leč byli desítky let ignorováni a neoficiálně ubezpečováni, že mohou být v klidu.
Při čtení slov „…dokud asfalt teče proudem, vím, že naše úsilí vybudovat Černošice jako místo příjemné pro život…“ se mi maně vybaví představa nadšeného svazáka, který nás z tribuny přesvědčuje, že máme být šťastni a kalit ocel.
P.S. V Karlštejnské ulici je nový asfalt na starém potrubí. “Navrch huj a vespod fuj,“ řekla by moje babička.